close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2013

Výjimečná - XII. kapitola

12. ledna 2013 v 10:35 | Elíss* |  Vyjímečná
Jsem výjimečná. Možná, jenže proč zrovna já když po tom vůbec netoužím? Zůstali jsme s Philipem na pokoji ještě asi hodinu, až nakonec přišel pan Robinson.
"Mládežníci, převlékněte se do něčeho speciálního, upravte se a jděte do školní jídelny. Bude se konat zahajovací ceremoniál, jako každý rok."
Popravdě jsem o nic takového nestála. Vzala jsem si na sebe svoje krémové mini šaty. Uplé na prsa, pod nimi páseček oddělující je od volného zbytku šatů. Na části na prsou byla vyšitá světlonká krajka a šaty s nínádherně kontrastovaly. Philip na sebe hodil jen džíny, košili, sako a kecky, ale musím přiznat že byl k sežrání. Vlastně když si vzpomenu jak na mě koukal Philip po nazutí mých černých lodiček na vážně vysokém podpadku. Popadl mě do náruče.
"Cloe, přijdeš mi nesvá, co se děje?" zeptal se mě s milým úsměvem.
"Já vlastně ani nevím." Odpověděl jsem se skloněnou hlavou k zemi. "Nastoupím do nové školy Madame Forx's, přestupovala jsem a teď tohle. Pořád je všechno nové."
"Ale tohle je pro všechny nové." Namítl. "Tady můžeš začít od začátku.

Výjimečná - XI. kapitola

2. ledna 2013 v 20:21 | Elíss* |  Vyjímečná
Spadli jsme dolů obrovskou rychlostí. Všichni jsme byli potlučení a všichni jsme museli být chvíli mimo, protože několik minut po dopadu si nevybavuji. Pomalu jsem se rozkoukávala. Zachytila jsem pohledem Philipa, který se pomalu zvedal, díval se na mě a chtěl mi pomoc napřeženou rukou vzhůru. Tady to znám, to je přeci moje snové místo. Nebe nad námi bylo světlonce fialové a na něm se mihotali červánky, jako při západu slunce, růžové a rozmanité - líbezné. Světlo mu dodávala planeta, která tu měla funkci asi jako naše slunce. Mohla se pyšnit pastelovými barvami světle zelené, růžové, světle modré a žluté. Barvy byly u sebe a různě namíchané, kolem byla spousta stříbrných teček, hvězd, jako je vídáme my. Na druhé straně oblohy byl vidět náš klasický měsíc. To mě trochu uklidnilo. Nejspíš jsem se zbláznila, nebo pořád sním. Vážně jsme se propadli do jiné dimenze?

Výjimečná - X. kapitola

1. ledna 2013 v 23:15 | Elíss* |  Vyjímečná
Jacobe?
Cloe, odpust mi to předtím, mrzí mě to. Dalo by se to nějak napravit?
Já nevím.
Dlouhá odmlka.
Cloe, mrzí mě to, ale chápej, ty jsi mě totálně ohromila.. A Bonita.. Moje holka.. Zamiloval jsem se do tebe.. Rozešel jsem se s ní.. Musel jsem to vstřebat...
Nastala hned druhá odmlka.
Nemyslíš to vážně, že ne?
Myslím, vidíš nějakej důvod, proč bych si to vymyslel?
Jenže.. Já chodím s Philipem.
Byly slyšet jen zvuky a projevy vzteku a náhle prudké a naštvané položení telefonu. Spíš praštění s ním.
Konec rozhovoru.
Dobře, tímhle jsem si musela projít, aby to vůbec přešlo. Všechno to náhle opojení citů. Bude mnou opovrhovat, ale stejně by mu to všechno cvaklo. Ve spleti myšlenek jsem pomalu usínala. Měla jsem zvláštní sen. Sen o zemi plné věcí, které ani ta nejrozměnitější myšlenka, ani vaše fantazie jentak nevytvoří.