Jsem výjimečná. Možná, jenže proč zrovna já když po tom vůbec netoužím? Zůstali jsme s Philipem na pokoji ještě asi hodinu, až nakonec přišel pan Robinson.
"Mládežníci, převlékněte se do něčeho speciálního, upravte se a jděte do školní jídelny. Bude se konat zahajovací ceremoniál, jako každý rok."
Popravdě jsem o nic takového nestála. Vzala jsem si na sebe svoje krémové mini šaty. Uplé na prsa, pod nimi páseček oddělující je od volného zbytku šatů. Na části na prsou byla vyšitá světlonká krajka a šaty s nínádherně kontrastovaly. Philip na sebe hodil jen džíny, košili, sako a kecky, ale musím přiznat že byl k sežrání. Vlastně když si vzpomenu jak na mě koukal Philip po nazutí mých černých lodiček na vážně vysokém podpadku. Popadl mě do náruče.
"Cloe, přijdeš mi nesvá, co se děje?" zeptal se mě s milým úsměvem.
"Já vlastně ani nevím." Odpověděl jsem se skloněnou hlavou k zemi. "Nastoupím do nové školy Madame Forx's, přestupovala jsem a teď tohle. Pořád je všechno nové."
"Ale tohle je pro všechny nové." Namítl. "Tady můžeš začít od začátku.















