Dojela jsem na místo setkání. Vběhla jsem dovnitř a... A Jacob nikde, přitom jsem měla zpoždění 1O minut. No, než abych čekala na kluka, který se zpozdí na schůzku s tak úžasnou holkou jako já, řečeno s nadsázkou samozdřejmě, dám si svojí milovanou žampionovou pizzu. On takhle přijde o to nejlepší, co ho mohlo dnes večer potkat.
"Tak co to bude, jako vždycky Cloe?"
"Jasně Lou, hoď jí do pece." Křikla jsem se smíchem po vedoucím.
Čas utíkal rychle a při pokukování na postup práce, jsem se ani nenadála a pizza přistála přede mnou.. Jenže Jacob pořád nikde. Kde vězí sakra?
Zavolám mu.
tůůůůt tůůůůůt tůůůůůt
Nic. Na záznamník mu nebudu nahrávat vzkazy jako nějaká stíhačka. Sebrala jsem pizzu a uchýlila jsem se do kouta. Žvýkala jsem jí a s ní jsem polykala slzy. Necítila jsem vůbec její chuť. Hořkost mi ztrpkla v ústech ještě víc, než je taková sama o sobě. Až pak mě to napadlo. Vytáhla jsem mobil a po chvíli mě to napadlo. Philip.
tůůůt tůůůůt tůůůt tůůůůt Myslela jsem si, že to snad nevezme ani on, ale naštěstí jsem se spletla.















