close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2012

Výjímečná - VII. kapitola

30. listopadu 2012 v 21:25 | Elíss* |  Vyjímečná
Dojela jsem na místo setkání. Vběhla jsem dovnitř a... A Jacob nikde, přitom jsem měla zpoždění 1O minut. No, než abych čekala na kluka, který se zpozdí na schůzku s tak úžasnou holkou jako já, řečeno s nadsázkou samozdřejmě, dám si svojí milovanou žampionovou pizzu. On takhle přijde o to nejlepší, co ho mohlo dnes večer potkat.
"Tak co to bude, jako vždycky Cloe?"
"Jasně Lou, hoď jí do pece." Křikla jsem se smíchem po vedoucím.
Čas utíkal rychle a při pokukování na postup práce, jsem se ani nenadála a pizza přistála přede mnou.. Jenže Jacob pořád nikde. Kde vězí sakra?
Zavolám mu.
tůůůůt tůůůůůt tůůůůůt
Nic. Na záznamník mu nebudu nahrávat vzkazy jako nějaká stíhačka. Sebrala jsem pizzu a uchýlila jsem se do kouta. Žvýkala jsem jí a s ní jsem polykala slzy. Necítila jsem vůbec její chuť. Hořkost mi ztrpkla v ústech ještě víc, než je taková sama o sobě. Až pak mě to napadlo. Vytáhla jsem mobil a po chvíli mě to napadlo. Philip.
tůůůt tůůůůt tůůůt tůůůůt Myslela jsem si, že to snad nevezme ani on, ale naštěstí jsem se spletla.

Hero - (Hrdina*Povídka pro Luss)

28. listopadu 2012 v 20:06 | Elíss* |  Single Stories
"Luss pojď už do školy." Křičela na mě ze zdola moje nejlepší kamarádka Simona. Chodíme na gympl, na základce bych teďka byla v devítce. Hodila jsem plná myšlenek na sebe kabát. Myslela jsem na Lukáše. Bože, jak on byl úžasnej. Neznáte takovou osobnost jako on a teď nemyslím že by byl populární, ale jak byl skvělej a pozornej. Lukáš má taky fajn kamaráda Dejva, jenže na ma něj si pomýšlí Simča, je to jako ve snu. Kéž by nám to vyšlo. Běželi jsme po cestě za roh, kde jsme s nimi měli sraz jako vždy. Ze Simony najednou vypadlo, že kluci určitě nebudou mít zase svačinu, ale že chce být s Davem co nejvíc a chce mu být podobná, a tak si ji neudělala taky. Pujde s nimi do sámošky si něco koupit.
"Utrácíš kapesný, aby ses líbila Dejvovi?"
"Jo, je to jenom dvacka."
"Dvacka sem, dvacka tam." Myslela jsem si svoje, ale nechala jsem to být.
Blížili jsme se a já měla pocit, že moje ústa se zvětšují a roztahují do monstrózních rozměrů, protože můj úsměv byl od ucha k uchu, když jsem Lukáše viděla. Nejspíš mi to jednou zůstane.
"Jdeme si koupit svačinu, jdete taky holky?" Mrkl na nás šibalsky Dejv.
"Jo, já jdu." Vyhrkla Simona a už se s Dejvem rvali ke vchodu do sámošky. Zůstala jsem tam s Lukášem sama. Byla jsem nervózní a nesmělejší víc než kdy jindy.
"No, chtěl bych ti něco říct Simi."Usmál se a objevily se mu jiskřičky v očích.
"Lukáši, tak poooď!" Houkl na něj Dejv.
"Promiň, řeknu ti to později." Tentokrát dodal on nesmělý úsměv, na omluvu a taky zmizel ve dveřích obchodu.

Výjímečná - VI. kapitola

27. listopadu 2012 v 14:17 | Elíss* |  Vyjímečná
Vážně si myslíte, že u pusy do vlasů to skončilo? Nechala jsem se ovládnout jeho svůdným pohledem, nešlo mu odolat. Jeho polibky začínali být sladší než on. Bála jsem se, že se mi zkazí zuby tím vším cukrováním. Bylo to, jakoby bych celý večer jedla jen samé sladkosti a jako bonus kýbl čokolády. Jenže samotný závěr rande byl zvláštní. Líbali jsme se, jenže já jsem se najednou musela odtáhnout. Moje svědomí mi nedovolovalo pokračovat.
"Děje se něco Cloe?" Zeptal se starostlivě Jacob.
"No víš, popravdě, je ti asi jasné, že já a Bonita nikdy kamarádky nebudeme. Ale ona je jen lidská bytost, stejně jako my dva. A má city... A tohle by jí zranilo, ublížilo.. Já nemůžu.."
Asi jsem tohle neměla dělat, mohla jsem mít nejhezčího kluka na škole, ale zvedla jsem. Po tvářích se mi začínaly kutálet slzy a já jsem nechtěla podlehnout. Ano, utekla jsem.
Přijela jsem domů uplně zničená, ubrečená a oteklá.
"Co se ti stalo holčičko? Někdo ti ublížil?" Táta mě svými otázkami zaskočil. V autě sem nepřemýšlela o tom, co řeknu, když se mě zeptá.
"To nic tati, jen hádka s kamarádkou a trochu mě to vzalo."
"Ty máš kamarádky?" Trochu se mě tahle poznámka dotkla.
"No, no jo mám jednu."
"Jakou?"
"Viktorii." Vyhrkla sem to co nejrychleji sem uměla, bylo to první jméno co mi přišlo vhod.
"Dobře, až se usmíříte, pozvi jí k nám, mohli byste přespat ve stanu na balkóně, nebo tak něco." Nabídl mile táta.