21. září 2012 v 20:50 | Elíss*
|
Byla jsem zvědavá, co přesně mi Viktoria řekne. Poslední hodina, která byla plná očekávání a napětí utíkala pomalu, jako by se někomu konečně povedlo stopnout čas. Vynalezli to ale v opravdu ne zrovna dobrou chvíli. Když se hodina dovlekla ke konci, tak jsem nadšením vykřikla, ale rychle jsem se tlumeně omluvila. Utekla jsem ze třídy, už od vchodu do školy jsem odemykala auto a očima ho pomalu startovala a viděla jsem, jak už jsem na cestě do toho nejmilejšího a nejskromějšího místa vě městě. Vběhla jsem s elánem do dveří butiku.
"Viktorie !" Podívala se pobaveně s údivem na mě. Musela jsem se začervenat a usmát se. Ten úsměv měl říct - Promiňte těším se na to už celou hodinu a konečně jsem tady. Už s klidem a pomalou chůzí jsem přešla uličkou butiku a došla k Viktorii.
"Tak čím posloužím?" Zazubila jsem se.
"Cloe, musím s tebou mluvit." Tajemně se usmála a já už čekala, že se stane něco jako zasvědcení do jejích magických schopností. Strašně tak na mě působila, čekala jsem že se dozvím tajemství butiku, zboží a jejího života, co jí sem vlastně přivádí. Ale místo toho jen řekla:
"Támhle vzadu je úklidová místnost, budeme se s úklidem střídat. Stačí sem tam vzít prachovku a každý den po zavíračce tu jenom vytřeme podlahu. Támhle najdeš různé doplňky, většina z nich bývá vyrobena od chudých žen z Afriky, které tímto tráví volný čas a mohou si vydělat. Peníze jdou do nadace. Oblečení je jak kde. Budeš se to muset časem naučit, lidi si o něj dost často říkají. Takhle to vlastně bude prakticky se vším zbožím, ale věřím že to zvládneš. V mém butiku máš zaměstnaneckou slevu 25%. Tím můj proslov končí."
Byla jsem dost zklamaná, ale kývla jsem na souhlas.
"Umíš s kasou?"
"Ano umím, minulé léto jsem byla na brigádě jako prodavačka v rybárně."
"Dobře, pojedu si teď něco zařídit, ty se tady o to zatím postarej."
"Dobře, nashle." Řekla jsem sklesle.
"Zatím."
Nedalo mi to a hned jak se za Viktorií zaklaply dveře, začala jsem slídit po obchodě, ale na nic sem nepřišla, na nic výjímečného. Ani nic ukrást mě nenapadlo. Až po mé soukromé insktruktáži mě došlo, že by tam mohly být kamery, ale Viktoria si na takové "vymoženosti" nepotrpí naštěstí. Pomalu jsem začínala být nervózní, vzpomněla sem si, že večer mě čeká kino s Jacobem. Bože, on je vážně sladký, ale je zadaný, mám to brát jako rande?
Netrpělivost, natěšenost, radost a očekávání od večera pomalu převládali nad stereotypní náladou. Tichými kroky jsem plná zamilovaných představ kráčela po obchodě a vybírala si oblečení.
"No, co Cloe? Udělej si zase radost. Po dlouhý době by si mohla navázat vážnej vztah a neumřít jako stará panna." Říkala jsem si v hlavě a na tváři se mi vykouzlil chtě nechtě úsměv.
Nakonec jsem si vybrala moc krásné boty na klínku s bambulkama v mojí oblíbené oříškové barvě s takovým tím samišovým a hebkým povrchem, jak nikdo nevíme, co to vlastně je. Věděla jsem přesně, kde sem je viděla. V nejnovějším katalogu Elle.
"Jenže botama to nekončí, dál jako co?"
V tom sem to viděla. Dva regály vedle sebe. Na jednom spousta triček a košil a na druhém poskládané džíny. Vybrala jsem si hodně úzké, tmavě modré a kostičkovanou košili v červených, bílých a světle béžovích barvách z Turecka. Byla ještě jedna věc, co jsem milovala na tomhle butiku - K vaší smůle, nebo spíše štěstí, jste tu neměli šanci najít nic z Číny. Vlastně by se ten butik mohl jmenovat "anti China".
Skasírovala jsem to, naškrábala jsem nalísteček přijdu hned, nalepila ho na dveře a zamkla. Převlíkání mi ale trochu skomplikovala Viktoria. Zrovna když jsem se soukala do ultra uplých džín, tak zaťukala a já musela doskákat napůl v džínách po jedný noze otevřít dveře.
"Co to vyvádíš děvče?" Zeptala se překvapeně a zároveň s lehkým pobavením.
"Asi tak za 20 minut mám rande u kina s tim nejhezčím klukem, co znám." Řekla jsem na vysvětlení. "Oblečení jsem zaplatila je to v kase a nikdo tu zatím nebyl, takže žádný první zákazník.
"Ale to si nemusela, máš rande." Usmála se přívětivě.
"Ale, jasně že musela, stále jsem i platicí zákazník." Zazubila jsem se.
"Na." Podala mi řetízek s přívěskem. Byla to malá kádinka na špuntík a uvnitř byl prášek. Viktoria si všimla mého zkoumavého pohledu.
"To je kouzelný prášek přání z Afriky z rozvojových zemí. Pomůže se ti dostat i z těch nejhorších situací."
"Kolik stojí?" Zeptala jsem se.
"To je na mě zlatíčko a ty utíkej okouzlit svého prince." Usmála se s mateřským výrazem.
"Děkuju ti moc."
Zavřela jsem dveře a pádila ke svému nadupanému broučkovi. Teda k autu, abyste si to nevložili špatně. Šlápla jsem na to, zaparkovala u kina a stejně přišla pozdě. Jacob už tam postával s kytící rudých růži.
"Jak si to mám ale sakra vyložit?" Řekla jsem si rozzlobeně v hlavě.
Došla jsem k němu, ale s úsměvem.
"Ahoj Jacobe. Děkuju za pozvání." Podívala jsem se na něj stydlivě, vděčně a zdvořile.
"Červenáš se, víš to Cloe?" Pokáral mě a široce se na mě usmál.
Věnovala jsem mu pohled plný stydlivých očí a opravdu hodně rudých tváří. Pomalu jsme se došourali ke kase a já pořádně ani nevěděla na co to jdeme.
"Tušíš aspoň na co tě chci vzít?" Zeptal se mile.
"Popravdě netuším." Přitakala jsem.
"Na Vříškot 4." Podíval se na mě a čekal na mojí reakci.
"No vlastně, horory mi nevaděj, ale v kině jsem na hororu nikdy nebyla, nečekej zázrak." Podívala jsem se mu zpříma do očí, aby věděl, že to myslim vážně, nic nebude prostě nebude a tečka. Zařekla jsem se, Bonita mi není sympatická a je mi jasné že o tomhle neví, ale stejně.
"Víš Cloe, chtěl jsem toho využít, holky se ke klukům tak pěkně tisknou a křičí, protože se bojí a my jsme jejich princoví z pohádky jak vy říkáte." Zamilovaně a nevině se usmál. Dostal mě znovu na kolena a donutil mě se červenat jako malou holku už podruhé tento večer.
Víc jsem se nesnažila debatu rozvíjet, dotáhla jsem ho k popcornu a řekla jsem, že když je ten princ, nebudu se o popcorn dělit a chci ten největší. Šibalsky jsem se usmála, mrkla na něj a když jsem dostala svojí objednávku, odešla jsem bez něj do sálu. Asi ho to dostalo, půl filmu seděl jako opařený a nevěděl jak na mě. V duchu jsem se chválila. Jenže Jacob spustil.
"Asi dneska budeš můj princ ty. Bojím se." Hodil po mně rošťáckým pohledem.
"Ty jsi ale srababa." Zasmála jsem se.
"Víš, ve skutečnosti jsem si hrál na tebe." Podotkl s ironií, výsměchem, ale věděla jsem, že to nemyslí vážně a tak i přesto, že jsem se smála, dostal výchovnou do žeber. Začali sme se pošťuchovat a kdyby na nás lidi nepokřikovali ať už "konečně sklapnem", nepřestali by jsme. Po jejich nadávkách, mě strhl na sebe a ještě než jsem se stihla bránit, mi dal pusu do vlasů a opřel mě o sebe. Naše ruce se vpletly do sebe a my tam seděly jako dvě zamilované trubky.
Další! Další!! já chci další!!!! a hned!! :D
je to tak strašně dokonalé, až to není možné!!!:)
(jen upozornění: máš tam celkem dost překlepů)
Ale mě to nevadí, já chci prostě další!! :D