To jak jsem cítila Bonity pohled se mi ani malinko nelíbilo, ale copak si může přivlastňovat organizaci školy a taktéž organizovat život vlastně mně? Na elitu školy si ale nikdo samozřejmě vyskakovat nebude. Včetně mě. Nemám na to, postavit se jí do očí a říct jí, co si o ní myslím, což je ve slušných slovech a to je to opravdu upraveno hodně slušně - Ty káčo blbá, nebudeš mi organizovat, kdy a jak a v kolik kam půju. Při té představě se mi sice nadzvedly koutky úst, ale za pár vteřin sjely zase zpátky. Co ten kluk dělá u skříňky číslo 243? Lépe řečeno - mojí skříňky. Aha, už vim kdo to je.
" Ty jsi tu ta nová že jo? " . Hodil na mě zkoumavý pohled Philip.
" Jo, ale ocenila bych, kdyby o mě nebyl žádný zájem a já nebyla ničím vyjímečná, děkuju ti. " Odsekla jsem mu, až sem si říkala, že to možná jen moc hrotím a chtěl být třeba jen přátelský.
Philip se na mě zašklebil a hodil na mě znechucený a pohrdavý pohled, v očích se mu lesklo zklamání z odmítnutí a odešel.
Bože, jsem blbá, blbá, blbá. Někdy bych měla zavřít tu svojí nevymáchanou hubu. Na skříňce byl nalepený vzkaz od ředitele Morgana (Jo, je to škola Madame Forx's, ale to je jenom zakladatelka). " O velké přestávce za mnou přijď, dám ti podstatné informace o škole a zavedu tě za uvítacím výborem ". Na druhé straně lístku jsem našla hrubě napsaný seznam dnešních hodin a základy, jako kdy je oběd a osatní blbosti, co rozhodně "musíte znát", pokud jste na nové škole.
Den byl rozmazaný. Teda z mého pohledu rozmazaný. Přišla jsem na první hodinu a hned mě čekala moje nehorší zkouška dne. Byl tělocvik. Dřív jsem ho měla ráda, díky míčovým hrám a dalších blbostech typu skoč přes kozu a švihadlo, dokud jsem to ale neměla omezený časově a výkonností. Připadá mi to jako horší než ta nejzáludnější písemka z matematiky. Dneska jsem ale chytla jednu z lepších variant a to volejbal. Jsem sice kopyto a udělat nějaký rychlý zákrok, jako je bagr a podebrat to? Nebyla šance. Jelikož nešlo o nic moc těžkého z hlediska dvou tělocvikářů, spojili do sebe holky i kluky, tými namixujou a uvidíme, koho poslat na státní soutěž.
"Kapitán bude Lucy a Philip". Řekla rozhodně naše tělocvikářka a ani jeden z nich nevypadal zrovna nadšeně. Lucy byla malá šprtka s brýlemi, co byla typická vlezdoprdelka učitelů a bez knih, co už přečetla neměla šanci zazářit. Čekala jsem, co bude. Kupodivu si vybral Philip mě. Mile mě překvapil a ukázal, že zřejmě má srdce otevřené. " Vítej v clubu " řekl vesele a rošťácky na mě mrknul. Nevěděla jsem co dělat a jen hloupě kývla na souhlas a na projev mého zájmu o to, být " v clubu ".
Hra se pomalu rozjížděla a já zjistila, že když se uvolním a soustředím se, dokážu na svůj anitalent nemožné a překvapila jsem sama sebe. Rozhodla jsem se odměnit hned po škole ve Starbucks. Den se ale šíleně blokl. Na matice mě čekalo další překvapení. Hádejte vedle koho jsem skončila. Vedle Jacoba. Povídali jsme si, ale jen ty trapné zdvořilé rozhovory typu jak se máš a jak se mi líbí na nové škole. Nevím proč, ale zdálo se mi, že Philip na nás závistivě pokukuje a na Jacoba nehází milé pohledy a úsměvy, jaké mi uměl dávat najevo při hře volejbalu. Byl moc pozorný a milý. Na venek se zdá být ale jiný. Ještě se na něj podívám.

















Děkuji za pozvánku. Četla jsem obě kapitoly a námět je, a bude, velice atraktivní. Očekávám školní intriky, lásku, žárlivost, řevnivost a také přátelství. Zde je široké pole na dějové zápletky a zajímavá rozluštění. Můžeš to libovolně hrotit, tím to bude napínavější.
P.S. Zlatíčko, jelikož je to velmi dobrý začátek, a bude nás delší dobu provázet, tak je tam jedna třešinka na dortu, na kterou tě chci upozornit. Slovo "výjimečná" se podle Pravidel českého pravopisu píše s dlouhým ý.
Přeju hodně zdaru. :-)