Vyběhla jsem ze dveří a on už tam stál. Koutky se mi zvedly do širokého a upřímného úsměvu. Dnešní podvečer mi znovu umožnil jít za ním. Chvilky strávene s tebou miláčku, jsou jako pohádka. Něco, co je vymyšlené, protože taková nádhera není u nás možná. A přesto to pohádka není. Je to moje realita, bez které se neobejdu.
"Ahoj lásko". Pozdravil mě a něžně se na mě usmál. Věděl, že tenhle jeho úsměv mě dostává do kolen.
"Ahoj miláčku". Zaculila jsem se a padla mu do náruče.
Robin. Ten nejhezčí kluk jakýho můžete vidět. Má krásnou broskvovou bezchybnou pleť, která září. Modré oči, tak moc safírově modré, jak jen to jde. Jsou jako dvě studánky, ve kteých by jste se utopili uchvácením. Oříškově hnědé vlasy, co odráželi svit slunce i měsíce v rošťáckém stylu. Robin je ještě větší ideál, než slavný Zac Efron.

(oddělovač z blogu www.simik-graphic.blog.cz, budu uvádět ve více článíc, zdroj zde.)
"Tak moc si mi chyběla, pojď ke mně." Pevně mě objal, jako by mě už nikdy nechtěl pustit.
"Robí, vždyť mě umačkáš." Pokárala jsem ho.
"No to bych vážně nerad princezno, koho by jsem potom měl?"
"Rošťácky na mě mrknul, usmál se vlepil mi drzou pusu."
Začali jsme si polibky oplácet, jenže to, co mě tížilo, mě donutilo přestat, uhnout hlavou a letmo se na něj usmát. Jenže svůj pohled jsem stejně rychle odvrátila, aby nepoznal že se něco děje.
"Děje se něco krásko?" Zeptal se s tázavým a starostlivým výrazem.
"Nene, nic se neděje." Zalhala sem, usmála se na něj, rychle se koukla jinam a modlila se, aby nepoznal, že lžu.
Slunce pomalu zapadalo a jeho zlaté odlesky se mi třpytili ve vlasech a Robinovi v jeho očích. Vypadalo to, jako by tam měl malinké jiskřičky, které vyhasnou až současně s jeho životem. Došourali jsme se k potoku na mýtinu, na naše oblíbené místo. Lehli jsme si do trávy, Robin vytáhl sluchátka a přezpívával mi naší nejoblíbenější písničku My Love. Připadala jsem si jako v ráji a zapomněla na svůj strach a smutek.
"Leny, lásko, já na tobě už přece poznám že ti něco je, nějakej ten pátek tě znám." Zazubil se na mě, aby odlehčil situaci. Nemůžu uvěřit, že tohle štěstíčko mi patří už 7 měsíců. Zná mě tak dobře, ale já mu to nemůžu říct. Vyděsila bych ho. On by byl v šoku, nevěděl by co má dělat a sám by to na sebe přivolal, není jistý, že to tak bude. Zdál se mi ošklivý sen, že při dnešním západu slunce Robin umře a kvuli tomu i naše věčná láska. Bojím se, aby to nebyla pravda. Chvíli jsem přemýšlela co říct a nenapadla mě lepší kravina než si vymyslet, že se ke mně doneslo něco o trochu důvěrnějším vztahu než kamarádském, mezi nim a Stephanií. Stephianie je místní hvězda, symbol krásy a luxusu a snad všechny slečny v okolí jí závidí její blond hřívu, kromě mě. I když už jsem na ní parkrát moc žárlila. Robí je třída a ona si nechtěla nechat tuhle šanci ujít. Věděla jsem že by po něm hned chňapla a tak jsem toho teď využila.
"Nedávno jsem slyšela dva cizí kluky jak říkají - Hele vole znáš toho Robina? Viděl jsem ho se Stephanií jak se cucaj, máme po prdeli kámo."
Větší kravinu jsem takhle na rychlo nedokázala vymyslet. Robímu se zatmělo před očima a vyhrkly mu do očí slzy.
"Lásko, mě to moc mrzí, že si se to dozvěděla takhle. Chtěl sem ti to říct až v té nejlepší chvíli, opravdu mě to moc mrzí a nechci tě po tom všem ztratit Leny, udělám cokoliv. Z očí se mu valilo strašně moc slz a přes vzlyky skoro nebylo slyšet všechno, co mi říkal."
V tu chvíli, co to dořek, se mi nezatmělo před očima, ale zatemněnej jsem měla celej mozek. Nemohla jsem skoro dýchat. Moje polovina, moje duše, můj život a ten, kterému jsem objetovala všechno, mě podvedl?
"Robine?!" Robrečela jsem se.
"Jak si mi to mohl udělat? Proč? Běž za ní, já už ti nevěřím, nechci tě už vidět, slibovali jsme si věrnost a oddanost, co když porušíš další slib a ..."
Ani jsem to nedořekla, Robin mě nepustil dál ke slovu, pokračoval a byl neodbytný.
"Leny.. Lásko.. Prosím.. Věř mi.. Byl jsem opilej, nikdy bych ti to jen tak neudělal, jsi ta nejlepší holka na sv.."
"Vypadni, nechci tě vidět!" Zakřičela jsem přes vzlyky i když jsem ve skutečnosti chtěla aby v omluvě pokračoval dál a já mu mohla odpustit a aby to bylo jako dřív. Milovala jsem ho i přes to všechno.
Robin se s usedavým pláčem rozběhl domů. Pomalu jsem se po cestě šourala za ním, bylo už dost pozdě. Najednou se ozvala strašná rána. Věděla jsem přesně, co se stalo. S šíleným šokem, zoufalstvím a beznadějí jsem se rozběhla k Robímu.
Ležel na silnici sám, auto ujelo, jako v tom snu. Zavolala jsem mžikem sanitku. Za pár sekund jsem jí z povzdálí slyšela, nemocnice nebyla daleko.
"Leny, odpusť mi prosím lásko. Miluju tě a vždycky sem tě miloval a vždycky budu."
Při těch slovech sem brečela tak, jako by byl hustý liják s velkými kapkami, které by se mi rozlily po tváři.
"Robí, miluju tě, i přes tohle, vím jaký jsi a je ti odpuštěno, bude to dobré uvidíš, za tohle můžu já, nikdy si to neodpustím."
Pořád mi říkal jeho sladký slova a snažil se na mě rošťácky mrkat a usmívat se, ale slábl. Až zeslábl uplně. Nemohla jsem uvěřit, že jsem ho ztratila, kvuli jedné malé lži. Měla jsem mu říct pravdu. Mohla jsem tomu předejít. Nikdo není jako ty.
Takhle jsem převyprávěla příběh na pohřbu, jenže to už jeho rakev nesli k hrobu a společně sním, zakopali i naší lásku.
I po 25ti letech manželství někdy zavítám na naše místa. Ke stromu s vyrytým R + L = 4ever, na mýtinku, k tvému starému domu, k našemu oblíbenému butiku, na naše oblíbené hřiště. Víš, potkala jsem někoho jako ty, kdo mi do života donesl světlo. Ale prosím, věř mi, že nikdy jsem na tebe nezapomněla, byl jsi moje první opravdová láska a vždycky budeš. Vzpomínám na tebe s nostalgií, úsměvem na tváři a slzou v oku.
(původní píseň)

















ahoj. To by bolo fajn keby aj ty citas to moje a urcite zacnem aj ja tvoje. Som si to tak zbezne pozrela a paci sa mi co pises.... Ked budem najblizsie pri pc tak si ta dam do oblubenych stranok :)