close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dance Again - (Tančit znovu*)

26. září 2012 v 12:20 | Elíss* |  Single Stories
"Ne mami, já k babičce na venkov nejedu! Při vší úctě k ní, mě to tam nebaví a to místo nemám ráda! Nemám tam žádný kamarády!" Křičela jsem na mámu tolik zloby. Máma se na mě jen zhnuseně koukala a nevěřícně nade mnou kroutila hlavou, nevěřila slovům co mi lezly z úst.
"Kim, ty prostě pojedeš. Babička právě oslavila 65. narozeniny a ráda by tě viděla. Copak ty si nepamatuješ na to, jak jsi jezdívala na venkov, odpočívala jsi tam? Tancovala jsi, byla jsi okresní hvězda a babičku jsi i s jejím domem nadevšechno milovala." Zeptala se mně s vyčítavým a zoufalým tónem. Draly se mi do očí slzy.
"Byla jsem malá mami, vyrostla jsem, chápeš to už sakra?! Nechci nikam jet." Chrlila jsem slova z úst a nestíhala jsem je zastavit a ovládat se. Viděla jsem mámin zděšený pohled.
"Sbal si věci, to je moje poslední slovo, jinak se se zbytkem prázdnin rozluč. Jsou to jen dva týdny."
Odpověděla znechuceně, opovrhlivě se na mě podívala, odešla z mého pokoje a prudce zabouchla dveře. Flákla jsem sebou na postel, sebrala jsem polštář, objala ho a vzlykavě se rozbrečela. Věděla jsem kdo mi pomůže. Hank. To není ale, žádný můj princ, ale plyšák.

"Hanku, copak mě může nutit násilím? Plánovala jsem si super léto tady, tady v Berlíně. Ne někde osamocená s babi a její zvířecí společností na venkově. Máma má vlastně i pravdu a babi mám pořád ráda, ale já tam nepatřím, patřím sem." Zdálo se mi jakoby můj chlupatý plyšový psomedvěd přikyvoval. Nakonec jsem se donutila jít si sbalit věci.
"Jenže co si mám vzít vůbec s sebou? Tepláky a mikiny, nebo moje typické civilní oblečení, řečeno s nadsázkou?" Mluvila jsem sama k sobě. Nakonec jsem do kufru naházela přes půl skříně, popadla mojí cestovní kosmetickou taštičku, čapla Hanka, nazula oblíbené Oxfordky, do igelitky dala boty a byla připravená vyrazit.
"Kim, pojď, můžeš sedět ve předu. Za hodinku tam budeme." Řekla s radostí mamka. Pomalu jsem se odloudala k autu a modlila se, aby cesta byla nekonečná. Když se auto pomalu rozjíždělo, šel na mě smutek, otáčela jsem se za naší vilou a do očí se mi draly slzy při myšlence na společné léto s kamarádkami.
Cesta byla nekonečná. Přání se mi splnilo. Jenže nakonec jsem i já chtěla aby utíkala rychle. Jízda v autě plná myšlenek mě rozptylovala a znervózňovala. Zkrátka mi nebylo vůbec dobře.
"Ahoj mami." Pozdravila mamka přívětivě.
"Ahoj Adriano, vedeš mi moje malé slunko?" Usmívala se upřímě a radostně babi. Dřív mi slunko říkávala. Dřív, když jsem byla ještě malá holka. Jenže já už nejsem malá holka. Je mi 16, jsem dost sečtělá ne? Mrzelo mě, že ostatní to nevidí.
"Ahoj Kim, ty jsi vyrostla, to není možné. Mám uvěřené tvoje oblíbené chilli con carne a malý dáreček od babky kořenářky." Mrkla na mě babi a bylo vidět jak je upřímě ráda, že jsem u ní.
"Babi, ahoj. Děkuju. Jsi hodná." Řekla jsem zdvořile, ale i když jsem se snažila aby nebylo, v mém hlase muselo být slyšet zklamání. Chilli con carne, no tak tím nepohrdnu, ale dárek, který sehnala u babky kořenářky? Pojem jako babka kořenářka ještě existuje? Ona navíc ještě žije? Musí být stará a nemocná. Navíc já radši oblečení, šminky, boty a ne nějaké čáry máry od babči od vedle. Dárky od ní jsem milovala před deseti lety. Smutné, ale je to tak.
Babička s mamkou si vypily kafe a asi po hodině už jsme z příjezdové cesty mamce mávali. Babička mě s elánem zavedla do baráčku a na stole ležela malá lahvička, velká asi jako dva náprstky, která prý údajně měla obsahovat kouzelný lektvar, co mě zavede na místo pro mě nevýdaných možností, s ní se nudit nebudu. Babička mi to dál s nadšením vysvětlovala. Nakonec mi podala malý špuntík na zadělání a já se odebrala do svojí "půdní komnaty". Odpoledně jsem probrečela, k večeři si dala svoje milované chilli con carne a nakonec jsem s babi hrála žolíky. Smutná jsem šla spát, ale nešlo to. Ráno jsem se ospalá a rozlámaná vzbudila okolo šesté ráno. Chtěla jsem babi udělat radost, vzala jsem si na sebe laláče s kšandami a pod ně košili. Je moje oblíbená, beru si jí abych i tady vypadala dobře, snad se mi tu nezničí, ale o to nejde. Sešla jsem dolů z půdy a se snahou o to největší falešné nadšení jsem babi řekla, že jdu pro čerstvá vajíčka. Divili byste, jak jsou slepice zakeřný. Rychle jsem jim hodila zrní, jenže ony ve snaze s tím, že mám kapsy stále plné zrní, za mnou pobíhaly a klovaly mě do palců u nohou. Crocsy mi moje nohy zrovna moc nechránily. Celá poklovaná a od sena jsem se vrátila do baráku a rozklepla vajíčka na pánev. Opekla jsem nám je k snídani se slaninou a koukala se jak babička svojí oblíbenou snídani chroupe a usmívá se na mě s vděčným pohledem.
"Kim, co kdybysme si po snídani vyrazilina nákupy?"
"Jasně, moc ráda." Odpověděla jsem přívětivě.
Bože, co si vezmu na sebe? Nakonec jsem to vyřešila svými oxfordkami a lehkými minišaty. Vlasy jsem si rozhodila na záda a řasy zlehka obtáhla. Nemá cenu se tu moc vyšňořovat.
Procházeli jsme trhy a já se nestačila divit, kolik krásy tu je. Lidé tu ručně vyrábějí šperky s typickými puberťáckými motivy, aby se toho zbavili a přividělali si. Neodolala jsem ale dvoum koženým náramkům, do kterých byli vložené dva modré korálky. Procházela jsem se městem a doufala v zázrak. Napila jsem se z té malé lahvičky, ale jen trochu. Nohy mě najednou táhly do středu vesnice. Začala jsem být vyčerpaná, až sem jsem se posadila na lavičku. Upoutala mě budova naproti mě. Šla jsem se podívat blíže a zjistila jsem že to je staré taneční středisko. Né, oni ho zavřeli. Dříve jsem tu tancovala a byla jsem okresní hvězda. Mrzí mě to. Uspořádám sbírku.
"Pane, proímvás pučil byste mi ten diktafon?" Ani nesihl odpovědět a já mu diktafon vytrhla z ruky. Promiňte chtěla bych vás požádat o pozornost. Tohle byl můj druhý domov, tancovala jsem tu a byla jsem okresní hvězda. Dodám hlavní zdroj sponzorce, ale potřebuji vaší pomoc. Kdo jde do toho se mnou?"
Divili byste se kolik lidí s tím souhlasilo a pomohlo mi s uspořádáním sbírky a taneční středisko se mělo šanci uchytit. Když vyšel z davu jeden kluk s kudrnatými rozčepýřenými vlasy.
"A kdo tu bude hlavním instruktorem?"
Kevine! Jsi to ty? S obrovskou radostí a návalem štstí v krvi jsem mu skočila kolem krku. Je to jasné, nemůžu sjentak odjet. V současnosti studuji v téhle malé vesničce konzervatoř, kterou jsem s Kevinovou pomocí vybudovala a udělala tak šťastné spoustu dětí. Zájemců je víc než dost. Škola je na tom hospodářsky dobře a my ji tak poskytujeme za slušný peníz. S mamkou jsme se sem na poklidné místo přestěhovali a navíc - Komu jinému než Kevinovi se vrhat kolem krku každé ráno ve škole?
Můj sen se splnil a já můžu znovu tančit. A teď už zbývá poslední otázka. Kdy použiju zbytek svojí kouzelné lahvičky? Větší štěstí už mi totiž asi nedonese.

(původní píseň)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Chcete nějaký nový příběh ?

Ano
Ne

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 26. září 2012 v 14:34 | Reagovat

Opravdu hezky a zajímavě píšeš. To každý nedovede. Máš dobře našlápnuto napsat i knihu. :-)*

2 Luss Luss | Web | 27. září 2012 v 16:09 | Reagovat

jak to jen děláš, můžeš mi říct? je to dokonalé!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama