close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2012

Wanna be my affs?

27. září 2012 v 20:54 | Elíss* |  News
Ahoj, jelikož máme málo stálých návstěvníku, i když si jich moc cením, byla bych ráda kdybyste se zapisovali. Případní zájemci vyplňte prosím tuhle "přihlášku":

Dance Again - (Tančit znovu*)

26. září 2012 v 12:20 | Elíss* |  Single Stories
"Ne mami, já k babičce na venkov nejedu! Při vší úctě k ní, mě to tam nebaví a to místo nemám ráda! Nemám tam žádný kamarády!" Křičela jsem na mámu tolik zloby. Máma se na mě jen zhnuseně koukala a nevěřícně nade mnou kroutila hlavou, nevěřila slovům co mi lezly z úst.
"Kim, ty prostě pojedeš. Babička právě oslavila 65. narozeniny a ráda by tě viděla. Copak ty si nepamatuješ na to, jak jsi jezdívala na venkov, odpočívala jsi tam? Tancovala jsi, byla jsi okresní hvězda a babičku jsi i s jejím domem nadevšechno milovala." Zeptala se mně s vyčítavým a zoufalým tónem. Draly se mi do očí slzy.
"Byla jsem malá mami, vyrostla jsem, chápeš to už sakra?! Nechci nikam jet." Chrlila jsem slova z úst a nestíhala jsem je zastavit a ovládat se. Viděla jsem mámin zděšený pohled.
"Sbal si věci, to je moje poslední slovo, jinak se se zbytkem prázdnin rozluč. Jsou to jen dva týdny."
Odpověděla znechuceně, opovrhlivě se na mě podívala, odešla z mého pokoje a prudce zabouchla dveře. Flákla jsem sebou na postel, sebrala jsem polštář, objala ho a vzlykavě se rozbrečela. Věděla jsem kdo mi pomůže. Hank. To není ale, žádný můj princ, ale plyšák.

Osobní dotazník.

23. září 2012 v 20:45 | Elíss* |  News
Dobrý večer všem.
Tak teďka napíšu osobní dotazník, kde snad popvé na tomhle blogu a taky naposled, uvedu smajlíky. Dotazník pak někam uvedu a udělám si z toho takovou kartičku a z toho pak možná vznikne jeden projekt, dejte mi čas si to promyslet, díky.

Eliška Kubíčková


Jméno: Eliška
Přijmení: Kubíčková
Přezdívka: Eli*, Eliss*
Věk: 14

Omluva

23. září 2012 v 11:02 | Elíss* |  News
Pardon, omlouvám se, teďka bude blog dost rozházený, bude změna layoutu na hezčí, opět, tak pardon. Stránka bude nalevo, budete ho mít prostě totálně mimo. Pardon. Díky za pochopení.

O blogu.

23. září 2012 v 10:26 | Elíss* |  News
Dobré ráno vám všem. Předem chci všem, kdo si články čtou moc poděkovat. Hřeje mě u srdce, že můj nejspíš nikdy nesplněný sen (vydat knížku), můžu aspoň zčásti uskutečnit, tím že vy si to čtete a já nepíšu jen tak nazmar, takže opravdu děkuju. Jinak co se vzhledu blogu týče. Včera mi napsala jedna milá slečna Labanda, že mi udělá layout. Tímto jí patří další díky za ochotu i když, co jsem četla její články nemá to lehké.

Tak (ne)povedený výsledek.

22. září 2012 v 19:41 | Elíss* |  News
Layout už je nastavený, jak jste si jistě všimli, ale já popravdě nejsem ani malinko spokojená. Dřív sem dělala grafiku líp. Tímto se vás chci zeptat, jestli bste mi někdo layout neudělal? S podobnými fotkami co mám tady, poslala bych vám je)
Děkuju předem)

Nový oblek.

22. září 2012 v 12:52 | Elíss* |  News
Název vám už možná napovídá o co se jedná. Nejde o oblek, ale o nový vzhled a layout blogu. Ještě netuším v jakých odstínech, zatím mám jen ořezané a rezeskládané obrázky a zkouším barvy. Je to dost amatérské, protože grafiku jsem dřív uměla, ale asi na rok a půl jsem od ní odstoupila. Pomáhá mi návod jedné šikovné slečny, tak snad aspoň trochu povedený bude.

Výjímečná - V. kapitola

21. září 2012 v 20:50 | Elíss* |  Vyjímečná
Byla jsem zvědavá, co přesně mi Viktoria řekne. Poslední hodina, která byla plná očekávání a napětí utíkala pomalu, jako by se někomu konečně povedlo stopnout čas. Vynalezli to ale v opravdu ne zrovna dobrou chvíli. Když se hodina dovlekla ke konci, tak jsem nadšením vykřikla, ale rychle jsem se tlumeně omluvila. Utekla jsem ze třídy, už od vchodu do školy jsem odemykala auto a očima ho pomalu startovala a viděla jsem, jak už jsem na cestě do toho nejmilejšího a nejskromějšího místa vě městě. Vběhla jsem s elánem do dveří butiku.
"Viktorie !" Podívala se pobaveně s údivem na mě. Musela jsem se začervenat a usmát se. Ten úsměv měl říct - Promiňte těším se na to už celou hodinu a konečně jsem tady. Už s klidem a pomalou chůzí jsem přešla uličkou butiku a došla k Viktorii.
"Tak čím posloužím?" Zazubila jsem se.

Inspirace

19. září 2012 v 14:41 | Elíss* |  News
Ahoj, dneska jsem byla v kině. Tak to není samozřejmě výjimka, ale byla jsem se svojí třídou v Lucerně, pro Pražáky určitě známé, pro ostatní upřesním, že to je název toho kina. Film se jmenoval "Ve stínu" a já sama za sebe ho můžu doporučit. Sice jsem to u něj zalomila, ale to protože jsem byla vážně unavená:) Film se odehrával v 50. letech, konkrétně v roce 1953, s historií si dost zahrávaly, ale režisér, scenárista i hlavní role Ivan Trojan jsou moc sympatičtí. Po filmu jsme navštívili totiž besedu, kde se o filmu diskutovalo. Žánrem je to detektivka, příběh je vážně promyšlený a má nám ukázat, jak dopadali lidé v těchto letech, pokud nesohlasili s vládou a komunistickým "systénem" u nás.

Without you - (Bez tebe*Povídka na přání)

16. září 2012 v 13:28 | Elíss* |  Single Stories
Chodím se svým přítelem už 9,5 měsíce. Jsme ti nejvíc zamilovaní lidé pod sluncem. Nikdy, opravdu nikdy by mě nenapadlo, že se stane něco hrozného. Jasně, sem tam ta hádka, ale ta ke vztahu patří a pak když mě zasype polibky abysme se usmířili? Je to asi jako pohádka. Jenže nedávno mu napsala. Jmenuje se Natally. Dřív patřil jí, jenže ona ho podváděla. Dokonce několikrát. Vždycky jsem ho obdivovala, že jí dokázal odpustit, ale zároveň mě znepokojovalo to, že tím pádem jí musel moc milovat a nechtěl o ni přijít. Ona se nedávno ozvala s tím, že jí chybí. Josh mi to sice hned pověděl a jí napsal že má jinou přítelkyni, ale znáte to. Ta holka bude dělat neviňátko, někde se potkají a můžu se k němu lepit sebevíc a stejně si ho přitáhne. Nevěnovala jsem tomu dál pozornost, protože mi Josh zrovna volal.

Výjimečná - IV. kapitola

12. září 2012 v 18:31 | Elíss* |  Vyjímečná
Sen byl tak sladký. Jako cukrová vata, nebo moc pocukrovaná krupicová kaše, i když k té sem to moc přirovnávat nechtěla, protože po ní je vám akorát blbě.
"Mami, proč si odešla? Tak moc bych tě potřebovala. Jsem bez tebe jiná, osamělá, táta spoustu věcí nechápe, i když se snaží." Zeptala jsem se zoufale.
"Holčičko, uvidíš, že časem na to přijdeš, já jsem přeci pořád tady a ty se za chvilku ocitneš u mě." Řekla tajemně.
V tu chvíli jsem se probudila uplně vyděšená. Jak tohle myslela?! Co když mě někdo zabije, co když umřu? Řekla to tak zvláštně.. Chtěla bych za ní, ale živá. Koukla jsem se na budík, bylo 5.24. Bože za hodinu mám vstávat, nemá cenu usínat. Šla jsem na internet a pátrala jsem. "Talisman, Columbia". A nic. Ta věc jako by na sobě měla spleť pavučin, které obsahují různé záhady a nechtěly ukázat příběh toho přívěsku. Prosím, no ták. Potřebovala bych aby se mi ozvala ta paní z obchodu, peníze nejsou k zahození a já jsem si jistá, že to není prostě jenom obchod, ale že to místo je s něčím pojené. Možná se stihnu po škole skočit tam, ale dneska mám ...

Someone like you - (Někdo jako ty*)

10. září 2012 v 20:10 | Elíss* |  Single Stories
Vyběhla jsem ze dveří a on už tam stál. Koutky se mi zvedly do širokého a upřímného úsměvu. Dnešní podvečer mi znovu umožnil jít za ním. Chvilky strávene s tebou miláčku, jsou jako pohádka. Něco, co je vymyšlené, protože taková nádhera není u nás možná. A přesto to pohádka není. Je to moje realita, bez které se neobejdu.
"Ahoj lásko". Pozdravil mě a něžně se na mě usmál. Věděl, že tenhle jeho úsměv mě dostává do kolen.
"Ahoj miláčku". Zaculila jsem se a padla mu do náruče.
Robin. Ten nejhezčí kluk jakýho můžete vidět. Má krásnou broskvovou bezchybnou pleť, která září. Modré oči, tak moc safírově modré, jak jen to jde. Jsou jako dvě studánky, ve kteých by jste se utopili uchvácením. Oříškově hnědé vlasy, co odráželi svit slunce i měsíce v rošťáckém stylu. Robin je ještě větší ideál, než slavný Zac Efron.

O jednodílných povídkách

10. září 2012 v 13:35 | Elíss* |  News
Ahoj, rozhodla jsem se založit novou rubriku a to jednodílné povídky.

Rubrika sama o sobě se teda ale asi bude jmenovat jinak. Co se obsahu rubriky týče, povídka bude mít vždy náplň písničky. Nebo spíše název písničky. Prostě si najdu písničku, co už existuje a podle toho napíšu příběh) Jako první se chystá příběh Someone like you:) Bude mít jinou náplň, než videoklip, nemám ráda plagiátorství.

Výjimečná - III. kapitola

10. září 2012 v 12:46 | Elíss* |  Vyjímečná
Více jsem tomu nevěnovala pozornost. Vlastně taky proč? Během dne byla další spousta nudných předmětů. Hned za sebou mě téměř pokořila Matika, Fyzika a Chemie. Čekala jsem jestli mi je neokoření třeba Philip nebo ještě líp Jacob, ale měla jsem smůlu. I když už Jacoba je to vlastně dobře, chodí s Bonitou. Nebo ne? Za ruku se kamarádi jen tak nevezmou. Je pravda že já na základce byla jako malá a holky za ruce jsem brala, ale uvědoměle si pamatuju, jak jsem říkala že pokud by ten kluk, nebyl můj kluk, za ruku ho jentak nevezmu.
Domů jsem přišla se značně zkaženou náladou a bezděky jsem do vyhledvače vyťukala Střední odborná škola Madame Forx's. O zmizelých studentech se tady nepíše, jistě si chtějí zachovat slušnou pověst, kterou jim média už ale stejně dokázala pošpinit. Pravidelně každý rok zmizí i okolo 45 studentů. Rodiče všech jsou pod tlakem nevypovídají a učitelé vůbec nic netuší. Ta děcka se už nenajdou. Teda tahle škola je v provozu asi už 50 let. No určitě ne rovných, ale znáte to. Naše město není zrovna největší, přijde vám jakobyste prošli celý kraj široko daleko, ale slehla se po nich zem. Seznam zmizelých studentů.. Jo už to mám, tady. Aneliesse Johnsonová. Máma. Já vím, zní to smutně. Jdu na máminu Almamátr a řítím se zřejmě do záhuby jako ona, pokud zmizím taky, ale jsem její potomek, měli by si mě vybrat. Počkat vybírají si je, nebo je to jen že musíme být ve správný čas na správném místě? Studenti z pravidla mizí začátkem října. Tohle přesně FBI zaráží, i když vědí počet a čas kdy, nemůžou tomu předejít po celá ta léta, všichni ředitelé odmítají školu zavřít a studenty sem kriminalita jen láká. Dost školy, po náročném dni si Cloe zaslouží odměnu, tak pojď Cloe, odměníš sama sebe. Nasedla jsem do svého vymazleného auťáčku a vyrazila ke středu města. Jasně, v nákupním paláci je spousta super obchodů, ale já upřednostňuju malé butiky na náměstí. Tak úžasně voní všemi tajemnostmi, tají se vám v nich dech a oblečení už si koupíte s jeho příběhem. Každý kousek je osobitý. Je to jako by si ty věci vybírali vás. Zamířila jsem přímo k mému nejoblíbenějšímu butiku, poslední měsíc je to minimálně dvakrát do týdne, co mě ovládne nezvladatelná touha zamířit sem. V butiku už jsem našla tolik zajímavých věcí. Mám třeba krásnou látkovou tašku, která je z tolika nití, že to spočítat nejde, každá je jiná. A z vnější strany směrem k ostatním jsou přišité dva obří dřevěné knoflíky. Taky jsem neodolala a koupila si barevné pramínky do vlasů a jedny boty. Strašně mě zaujalo to, z čeho jsou. Měli pěkně pevnou, ale přitom nízkou a úzkou podrážku, tak akorát na nohu. Vypadali jako gladiátorky, spíš to byli gladiátorky s páskami až po kotníky a při obutí jste měli strašně zvláštní pocit. Už po pár krocích jste se cítili silnější a jako nějací skuteční bojovníci. Pro dnešek nemám vůbec ponětí, co si koupím, ale myslím že něco na sebe. Támhle je nádherný tičko. Má bílou barvu a všude na sobě malé knírky moustache a všechny mají nějaké poselství. Tak to a ...

Výjimečná - II. kapitola

6. září 2012 v 21:33 | Elíss* |  Vyjímečná
To jak jsem cítila Bonity pohled se mi ani malinko nelíbilo, ale copak si může přivlastňovat organizaci školy a taktéž organizovat život vlastně mně? Na elitu školy si ale nikdo samozřejmě vyskakovat nebude. Včetně mě. Nemám na to, postavit se jí do očí a říct jí, co si o ní myslím, což je ve slušných slovech a to je to opravdu upraveno hodně slušně - Ty káčo blbá, nebudeš mi organizovat, kdy a jak a v kolik kam půju. Při té představě se mi sice nadzvedly koutky úst, ale za pár vteřin sjely zase zpátky. Co ten kluk dělá u skříňky číslo 243? Lépe řečeno - mojí skříňky. Aha, už vim kdo to je.
" Ty jsi tu ta nová že jo? " . Hodil na mě zkoumavý pohled Philip.
" Jo, ale ocenila bych, kdyby o mě nebyl žádný zájem a já nebyla ničím vyjímečná, děkuju ti. " Odsekla jsem mu, až sem si říkala, že to možná jen moc hrotím a chtěl být třeba jen přátelský.
Philip se na mě zašklebil a hodil na mě znechucený a pohrdavý pohled, v očích se mu lesklo zklamání z odmítnutí a odešel.
Bože, jsem blbá, blbá, blbá. Někdy bych měla zavřít tu svojí nevymáchanou hubu. Na skříňce byl nalepený vzkaz od ředitele Morgana (Jo, je to škola Madame Forx's, ale to je jenom zakladatelka). " O velké přestávce za mnou přijď, dám ti podstatné informace o škole a zavedu tě za uvítacím výborem ". Na druhé straně lístku jsem našla hrubě napsaný seznam dnešních hodin a základy, jako kdy je oběd a osatní blbosti, co rozhodně "musíte znát", pokud jste na nové škole.

Výjimečná - I. kapitola

5. září 2012 v 8:56 | Elíss* |  Vyjímečná
Ahoj. Jmenuju se Cloe. Je mi 17 a právě sem natoupila na střední školu Madame Forx's v Brightonu. Tahle škola nemá zrovna valnou pověst. Několik studentů se tady záhadně stratilo, jenže to mě sem láká. Ne, že bych chtěla zmizet, to ne, ale prostě jen si myslím že nezmizeli jen tak a řešení prostě najdu. Jsem dost cílevědomá, jenže měnění škol, ze mě udělalo obrněného samotáře. Jediné, co ve mně umí vyvolat moje pocity i přes moji povahu je dost velká intuice a přeci jen, když za mnou někdo přijde, umím být milá. Jsem asi příliš opatrná. Nikdy jsem nebyla zrovna sebevědomá, nemám být na co pyšná. Mám delší hnědé vlasy, které se lehce vlní, pokud je vlhko a nejradši na nich mám svojí patku. Velké modré oči si nahoře rámuju černým kajalem a nos s mojí někdy nedokonalou pletí si pudruju. Obyčejná puberťačka, ne zrovna něčím vyjímečná. Že bych byla kost a kůže, no na to si zrovna taky moc stěžovat nemůžu, křivky mám, ale na pár místech bych si docela ubrala, ale třeba na prsou přidala. Docela mindrák. Většinou ale díky tomuhle zapadnu, ničím nevynikám a mým pravidlem je nehlásit se o hodinách. Ale moje nostalgie končí. Stojím před školou a přemýslím, ostatní na mě koukaj jako na blázna. Škola je nechutně zorganizovaná. Abych to upřesnila, myslela jsem, že je zorganizovaná na skupinky, co se týče studentů. Když se rozhlídnete, tak vidíte gothiky, ekomaniaky, umělecky zaměřené, šprty, roztleskávačky, žurnalisty, počítačový hekry, vědátory a dostala mě poslední skupinka lidí, kterou jsem viděla. Byla něčím zajímavá. Koukala na mě vyšší blondýnka s velikýma modrýma očima. Měla jemňonký obličej, rovnátka a svůdný pohled. Co krok, to pohled kluka. Strhávala na sebe pozornost už jenom tím, že existovala. Za ruku jí vedl kluk, který se podobal jejímu šarmu. Měl taky modré oči (To jsou tu všichni modrooký?!), brunet lesklé vlasy jako Zac Efron (Takhle krásný a lesklý vlasy, jsem viděla u kluka poprvé!) a nejspíš nejnovější modely podzimní kolekce, kterou byly nacpaný všechny obchody. Mezi další členy jejich party patřili... Moment, já vážně řekla jejich party. Vířilo z nich charisma a respekt.